MIROSLAV SLEJŠKA

Další z „Otců zakladatelů“ našich stránek je Miroslav Slejška, zapadající mezi nás víc než přesně: v rodném listě má datum 3. 1. 1932, ale přes tento velmi seniorský údaj vypadá, pracuje, žije a baví se – no když ne jako junior tak jako zralý padesátník. Možná že je to tím, že se narodil v Chupriji (město v bývalé Jugoslávii), čímž se do jeho genů dostal středomořský temperament. (Ale je to Čech jako poleno, stejně jako my ostatní.)

K literární tvorbě pro sepsání něčeho o sobě jsem ho za žádnou cenu nepřiměl – prý umí jen kreslit (ale tomuto ohraničení jeho schopností nevěřím), a tak jsem sáhl k už hotovému textu, který před časem připravil pro nějaký katalog Josef Kobra Kučera. Doufám jen, že ho z pana Slejšky vydoloval autenticky. Text trochu pokrátím, ale to podstatné se dozvíte.

Životní zkušenosti udělaly z Miroslava Slejšky tolerantní osobnost, takže jeho humor je většinou laskavý. Ale umí být i kriticky sarkastický a v rámci umění nemá rád neumění. Zvládnul totiž dokonale výtvarné řemeslo v celé šíři. Od malování přes grafiku, počínaje suchou jehlou a konče akvatintou až po akvarel.

Jeho záběr témat je veliký, ale Praha je tak trochu dominantou, protože od dob Hollara se teprve Miroslav Slejška odvážil dělat panoramatické celky tohoto komplikovaného města a skvěle dokázal vytěžit z detailů humor, ve kterém jsou dominantou pražské stavební památky. (K těmto kresbám se určitě v našich galeriích dostaneme, i když ne teď při startu.)

Je absolventem grafické školy a Vyšší školy uměleckého průmyslu. Z propagačního oddělení kladenských dolů se po vojně vrhnul na jeviště. Ještě dneska by se uplatnil jako dobrý vypravěč, ale na divadle se věnoval scénografii. Pracovně se setkával s Otýlií Beníškovou, režisérem Jaromírem Jirešem, skladatelem Petrem Ebenem a dalšími stálicemi. Od studentských dob kreslil, ale tenkrát se věnoval hlavně malbě.

Od počátku šedesátých let až do důchodu graficky upravoval řadu časopisů a publikací nakladatelství Olympia, dělal plakáty, užitou grafiku, ale i volnou tvorbu. Jeho kreslený humor je postaven na realistické kresbě, a přesto má natolik výrazný rukopis, že jej rozeznáte na první pohled.

Publikoval ve všech kvalitních humoristických časopisech. Odrazovým můstkem byl Dikobraz – a ostatní ani nebudeme jmenovat. Spousta z nich na rozdíl od našeho protagonisty nepřežila sametovo-kapitalistický kvas.

Seznam jeho výstav by zabral určitě celou obrazovku, tak jmenujme alespoň tu první v pražském Savarinu koncem 70. let. Ilustroval desítky knih a navrhl bezpočet obálek. Jeho kniha Praha-ha-ha, která vyšla v roce 1992 v nakladatelství KOBRA, byla členy Strany mírného pokroku v mezích zákona prohlášena nejlepší knihou o Praze a získala Zlatého Švejka 1993.

Kreslené vtipy Miroslava Slejšky

Miroslav Slejška nás hned do začátku zásobil největší porcí svých kreseb. Vsadil na kreslené vtipy a připravil tři hromádky: vtipy beze slov, vtipy s textíky jejich protagonistů a ve třetí hromádce zabrousil mírně do erotiky. Pro první jeho galerii jsme vybrali druhou jmenovanou hromádku. Takže: Malá galerie kreslených vtipů »